"Ale to maj tak všichni." Viděla jsem to přeci všude kolem sebe.. 

• Ráno jsem se denně budila po hodinovým vyzvánění budíku (co 5 min = cca 30 zaklapnutí???) ..s pocitem, jako kdyby mě někdo zmlátil, unavenější než večer.. 

• Bolest svalů a pocit, že moje tělo váží snad tunu.. 
• Pomalý těžký myšlení, nerozhodnost...otupělost.. 
• Permanentní pocit stresového napětí.. 
• A co víc - totální pocit FRUSTRACE z vlastní NESCHOPNOSTI, pocit, že musím být přeci VÝKONNÁ, a VŠECHNO ZVLÁDNOUT.. pocit, že jsem LÍNÁ, že bych MĚLA ZVLÁDAT VÍC!!! 
• A ano, to nevedlo nikam jinam, než k DEPRESI.

NE!!! tohle nebyla LENOST, ale TOTÁLNÍ VYČERPÁNÍ ORGANISMU!!! A mohla jsem si za to jen JÁ SAMA. 

Přišlo velký STOP! Vypadla jsem z hystericky roztočeného kolotoče a dost dlouho mi z toho bylo NEVOLNO.. 

A pak, když jsem se zas posbírala, z pouhého PŘEŽÍVÁNÍ mezi postelí a postelí se stalo opět ŽITÍ plný ENERGIE, TVOŘENÍ a RADOSTI. 

• Přišla fáze SMUTKU nad tím, jak jsem na sebe mohla být tolik let tak TVRDÁ, jak jsem to všechno RVALA SILOU a NENASLOUCHALA SVÉMU TĚLU.. 
• Mockrát jsem to oplakala.. Mockrát svému tělu děkovala, že bylo tak dlouho se mnou trpělivé a že tou CHRONICKOU ÚNAVOU se mě jen snažilo OCHRÁNIT před totální DESTRUKCÍ. Já bych se prostě urvala k smrti a nic by mě nezastavilo.. 
• TAK MOC MĚ BAVILO, co jsem dělala.. a TAKOVOU SÍLU V SOBĚ MÁM.. 

A teď je na čase ji opět POZVAT DO ŽIVOTA, ale směřovat ji SPRÁVNÝM SMĚREM.

A co je ten SMĚR? 

• Je to můj PŘÍBĚH, který může mnoha LIDEM POMOCT v tom, aby se ZASTAVILI VČAS, dřív, než něco v těle SELŽE = než tělo vyhlásí STÁVKU... 

• Je to moje TOUHA a SMYSL ŽIVOTA lidem POMÁHAT ke ZDRAVÍ a RADOSTI v plným proudu ENERGIE.. k LASKAVOSTI k SOBĚ, vlastnímu tělu, ale i k druhým, třeba i odlišného vidění světa..